Hovawart Árči z Vebrkasu

Nepsaný standard povahy

Standard plemene se k povahovým vlastnostem hovawarta vyjadřuje jen velmi obecně, a přitom to jsou právě tyto zvláštní vlastnosti, které z člověka udělají skutečného fanouška tohoto plemene. U hovawarta se od počátku dbalo na inteligentní jednání. Hovawarti velmi pozorně sledují okolní svět a svá pozorování zařazují do kolonek "neškodné", "hodné pozornosti", a "je třeba zakročit". K tomu se připojuje velmi dobrá paměť a schopnost zpracovávat zážitky a zkušenosti. Pokud hovawart získal jednou s někým špatnou zkušenost, potom lze dotyčnému člověku poradit, aby byl při styku s ním velmi opatrný, protože mu bude dlouho - pokud ne navždy - nedůvěřovat.

Úlohu hlídačů plní hovawarti sobě vlastním způsobem. Nejsou to žádní štěkalové, kteří štěkají na každého a na všechno. Registrují sice každý zvuk a každý pohyb ve svém okolí,  ale zpočátku se omezují jen na zvýšenou pozornost.                                                           Hovawart sice okamžitě nezasahuje, když se mu nějaká situace nezdá, ale když už zasáhne, pak je to pro napadeného velmi nepříjemné. To si musí každý majitel hovawarta ujasnit:  jakýkoliv milý a přátelský je jeho pes v běžných situacích, tím nebezpečnější se může stát při útoku, protože je to silný, zpravidla velmi sebevědomý, rychlý a obratný pes. Proto je třeba ho v každém případě pečlivě vychovat a podřídit si ho natolik, abychom ho i v podobných situacích měli pod kontrolou (stále na tom s Arčim pracujeme :-)).

Další typickou vlastností hovawarta měl být původně málo vyvinutý lovecký pud, což se ovšem u dnešních psů vytrácí. Pozn.: Z vlastní zkušenosti mohu jen potvrdit!

Ačkoliv hovawart byl původně vyšlechtěn jako pes pro selský dvůr, právě ty vlastnosti, které jsou pro tuto úlohu nezbytné, z něj i v dnešní době činí strážce rodiny "bodyguarda". Dobré vlohy však musí být zachovány a rozvinuty vhodným držením a výchovou. I zde platí, že nic není zadarmo.

Psa nebo fenu?

Měli byste nejprve vědět, že psi (samci) hovawartů bývají obecně výrazně větší a silnější než feny. Na pohled proto působí impozantněji. Ale od fenek se odlišují i povahou. Rádi se prosazují, rozdílnost názorů s oblibou řeší malým soubojem, nejsou ochotni smířit se         s místem v hierarchii rodiny, které jim připadá podřadné. Pro zacházení se psem tedy obzvlášť platí, že vyžaduje důslednost a schopnost prosadit se. A týká se to všech členů rodiny.

Typická fenka se naproti tomu prosazuje spíše prostřednictvím triků a šarmantní tvrdohlavostí než otevřenou rebélií. Buď bohužel momentálně pořádně neslyší nebo si vzpomene na nějaké tělesné utrpení, při němž musela tak strašně kulhat.                  Zkrátka: Ráda by poslechla, ale bohužel - právě to nejde :-)